První Okno do ulice zazpíval Luboš sám, ale pak si už pozval na výpomoc Radka Maříka s kytarou a Hynka Tecla s basou. Malým sálkem s nevelkou návštěvností se začaly rozeznívat bokomaří písničky a já se s chutí zaposlouchal do lehce nazvučného (bez zvukaře v sále), skoro „unplugg“ koncertu. Mimo starých známých pecek, kde občas mile nenápadně vypadl text, zazněla i ukázka z připravovaného alba s tématikou 12 divadelních her s texty Milana Jablonského - Sen noci Svatojánské.

Bokomara si s sebou přivezla i hosta a na pódiu se vedle zpěvačky Katky Menšíkové objevil…Jarda Matěj Matějů. Už si ani nevzpomenu, na kterém že Slunovratu ve Svojšicích jsem ho viděl naposledy, mihnul se mi ještě v jakési TV reklamě na jakési CD. Luboš mu předal  kytaru, sám vylovil z kapsy po letech foukačku a celá Bokomara tentokrát v pěti lidech vypálila Mys Horn, Fénixe a Konvičku. Pro mne první vrchol koncertu.

Jarda, čerstvě propuštěný z nemocnice, odešel poslouchat mezi diváky a Bokomara pokračovala v starých i novějších písničkách – Miláček, Semínka, Pionýrský šátek, Uzenářské blues, Bělásek, Nedávej, nedávej, Lustr nebo můra, Obratník Raka, Krásné ženy nemají to snadné…

Potvora čas umí opravdu rychle utéct a Lubošova věta „…mimo jiné Vám přejeme hodně peněz, protože je lepší být bohatý a zdravý než chudý a nemocný“ ukončila necelou dvouhodinovku. Úklona, potlesk a..  ..část publika, evidentně lázeňští hosté, se zdvihla a začala odcházet!

Desetivteřinové rozpačité ticho a šoupání židlí, ale zbývající část publika, evidentně za muzikou dorazivší, se znovu roztleskala a všichni muzikanti, evidentně zaskočení, přišli zpět s přídavkem. A ten stál za to – Když nejsi se mnou a Jarda přihodil Claptonovu Tears in Heaven. Pěkně v originálu, protože, jak sám řekl, tahle moc dobře přeložit nejde. Pro mne jednoznačně druhý vrchol celého vystoupení Bokomary a hosta, který v tu chvíli nemohl rozhodit ani opakovaně vyzvánějící mobil paní sedící přede mnou.

Cestou domů jsem místy v husté chumelenici jel naslepo, zapadnout v tu chvíli do škarpy, najdou mne až na jaře. Rozsvítil jsem display autorádia a ejhle – Tramtárie :o)

Asi jsem moc cíťa, ale stejně, díky Bokomaro za krásné pohlazení po dušičce.