Jedná se, po Bokomarii, o další monotématický celek této brněnské folkové stálice. Cena Thálie, jak název napovídá, je z divadelního prostředí a každá z písní koketuje s nějakým klasickým příběhem světové dramatické tvorby. Půl života písním vdechl textař Milan Jablonský, který popisované prostředí důvěrně zná. S druhou částí živé vody nemohl u Bokomary přispěchat nikdo jiný než Luboš Javůrek a ten teprve udělal píseň písní, napsal hudbu. Oběma pánům se podařila taková symbióza, že v místech, kde text neplyne jak by měl (a takových opravdu mnoho není), je hudba záchranným kruhem, který nenechá skladbu klesnou ke dnu. Z poslechu této nahrávky, která vznikala ve vlastním studiu v Kobeřicích, vystupuje ucelená nálada, která budí zvědavost, co přijde posléze. Několika vrcholy toho představení jsou písně Kdo mi co dá (Moliere: Lakomec) a Dál si svou kuličku válet (bratři Čapkové: Ze života hmyzu). U druhé jmenované jsou sice občas slabá místa (doláč/koláč), ale celkově přiměje k sebereflexi a vyzní velmi kompaktně. Zaběhlému schématu písní-divadelních her se vymyká Kulisácké reqiem, které je takovou sondou do divadelního života a jakoby výjimečnost podtrhuje i aranže, která jedinkrát využívá samplované bicí. Po tomto předělu přicházejí dva bonusy, které jsou náladově i tématicky jiné než zbytek CD. Toto řešení se jeví jako velmi Šalamounské, protože zakomponované do formátu desky by tyto písně (Žena přes palubu, Andrt) bořily ucelenost projektu, ale „odsunuté“ pod čáru bonus, jsou takovým pěkným přídavkem po dobře odehraném divadelním kuse.
Když jeviště ztichne, je člověku líto, že opona spadla a vše končí, útěchou může být, že CD Bokomary si mohu pustit znovu a nemusím platit další vstupné a „…tomu se chlapi teprv říká umění“.
Jakub Moravec |