Luboš Javůrek (autor absolutní většiny hudby, kapelník, zpěv): Já myslím, že ta nejpříjemnější chvíle mne teprve čeká, protože nejkrásnější vždycky je, když už je deska hotová, a poprvé se představuje lidem. Když se dítě narodí, a s láskou ho plácnou přes prdelku, aby se poprvé ozvalo. Nejpříjemnější bude, až se to dotočí a vyjde to, a lidi nás vezmou s sebou domů, a budou si nás hrát.
Michal Vašíček (aranžmá, kytary a mandolíny): Že jsem na tom mohl dělat s Karlem Plíhalem. Moc dobře jsme si rozuměli.
Karel Plíhal (hudební režisér a majitel studia): Celé natáčení byla série příjemných okamžiků.

Která Maruška je vám nejsympatičtější a proč?
Jiří m. Brabec: Ono v některých písničkách vystupuje dokonce víc Marií naráz a některé Marie procházejí více písněmi. Ve Lhotě jménem Nazaret jsou dvě šestnáctileté Marie, vzdálené od sebe dva tisíce let. Ty mne zajímají nejvíc. Jsou na počátku všeho, už si uvědomují svou ženskost a jsou ještě nevinné.
Luboš Javůrek : Já si myslím, že jsme do těch písniček - jak Jirka tak já - dali za ta léta dost invence, a protože jsou to moje děti, nechci říkat, které je mi nejsympatičtější. Ke každé mám jiný osobní vztah. Která bude nejsympatičtější lidem, se uvidí.
Michal Vašíček: Čtrnáctiletá. Prostě se mi nejvíc líbí.
Karel Plíhal: Marie s Lucií a Janem. Ta je myslím nejkvalitnější, nejen textařsky, ale vůbec.

Tomáš Hrubý, FC 1996