Aktuální album Miláček patří také mezi výlučné projekty. Ne kvůli obsahu písní, ne kvůli jménům textařů, ale kvůli obrovskému množství hostů, kteří se vystřídali ve studiu. Bokomara, po odchodu Petry Šanclové chlapská kapela, připravila pro své příznivce „ženské“ album s účastí hned deseti zpěvaček.
Avšak nejen zpěvačky obohatily zvuk kapely ve studiu… Na rezefonické kapely si s Bokomarou zahrál Vojta Zícha (například Vánoce v Kobeřicích), na trubku Hubert Ratschker (Má to tak být), dále zde slyšíme akordeon Stanislava Smetany, klávesy Borka Nedorosta a Davida Dragouna, bicí Pavla Gottwalda, perkuse Ladi Šišky, flétny a cimbál Petry Václavíkové, saxofony Jaroslava Bajáka a další nástroje. To vše posouvá projev základní čtveřice (Javůrek–Entchev–Mařík–Tecl) směrem k větší barevnosti, aniž by výsledný dojem byl přeplácaný.

Jak mi sdělil kapelník Bokomary, původně měla písničky zpívat ještě Petra Šanclová coby členka souboru. Po jejím odchodu se Javůrek snažil k jednotlivým (už hotovým skladbám) najít odekvátní sólistky. Velmi se mu povedla volba Pavlíny Jíšové, které razantní poloha v bigbítové Nejasno vyloženě sedne. Přirozeně zní Jindřiška Petráková-Brožová v klidném Srdečníku. Šárka Benetková exceluje v pomalé Schovám se do tvých dlaní a nejvíc mě asi potěšila Blanka Táborská v Důlním koníkovi. Zajímavý je také polomluvený projev Moniky Vodičkové ve Vánocích v Kobeřicích a téměř recitovaný dialog Jany Radové s Lubošem Javůrkem (Po horách). Sám pan kapelník zní přesvědčivěji v klidnějších polohách (Důlní koník) než v rytmičtějších skladbách (Miláček).

Zatímco téměř všechny melodie složil Javůrek, slova písní pocházejí od několika textařů. Najdeme mezi nimi dvorní autory Bokomary (Jiří moravský Brabec, Milan Jablonský, Renata Černá) i jména možná překvapivá. Za zvláštní zmínku stojí zdařilý příspěvek Petra Pololáníka na téma „jak napsat neotřelou vánoční píseň“ (Vánoce v Kobeřicích). Jinak z celého alba vyčuhuje především Brabcův Důlní koník s krásnými, několikavrstvými metaforami.

Nové album Bokomary tedy je: po hudební stránce slušné, po textařské slušné až výborné, po interpretační výborné. Jen je třeba si uvědomit, že jde o čistě studiový projekt, který v této podobě živě stěží někde uslyšíme. Pokud bych něco na albu měl hodnotit velmi špatnou známkou, byly by to korektury bookletu. Nejde o drobné odchylky uvedených textů oproti obsahu alba („Spoléhám se na chřípí koní“ místo zazpívaného „Spoléhám na chřípí koní“ v Důlním koníkovi), ale třeba o to, že Petra Šanclová je na obalu uvedena jako Štanclová.