Byla jsem holka mladá a hezká
tehdejší pýchu mou nesuďte přísně
byla jsem šťastná když mi sál tleskal
z rádia hrávali mé první písně
jen občas prošla jsem portálem kostela
požádat nebesa o dobrá znamení
tak jsem stařenku modlit se viděla
svědkem jsou andělé tesaní v kameni

Byla jsem ženská v nejlepších letech
míň hlavou v oblacích víc nohy na zemi
bloudila občas po božím světě
většinou šťastná a nešťastní chvílemi
a potom na chvíli zmlkla jsem docela
slavíky schovala do spodní přihrádky
tiše jsem vstoupila do přítmí kostela
zase tam klečela kmotřička z pohádky

Stařenka skromná jako polní tráva
před oltář ztěžka denně poklekává
a když se pomodlí za celý svět
udělá křížek a dodá hned
Ježíši Kriste srdce pokorného
stvoř mi mé srdce podle srdce svého

Ještě mám radost z potichlé krásy
V Želivském klášteře zvon zvoní na raní
kopulí znějí nadzemské hlasy
snad je mi souzeno vrátit se k zpívání
Svíčka se třepetá jak křídla žluťásků
Klečí tu stařenka Bůh není nikdy sám
Po očku vidí mne na němou otázku
Přikývne pokleknu modlitbu zašeptám

Stařenka čistá jako polní tráva
před oltář ztěžka denně poklekává
a když se pomodlí za celý svět
udělá křížek a dodá hned
Ježíši Kriste srdce pokorného
stvoř mi mé srdce podle srdce svého