Leží si ve skříni jak vzácná relikvie
Pod šátky po babičce světu ukrytý je
Že bych se styděl za něj Tak to zase ne
Stejně má svoje dny tam na dně sečtené

A vlastně nevím proč se dneska směju tomu
Vzpomínám jak jsem si ho hrdě přines domů
Byl ze mne pionýr No prostě slavnej den
A máma se tak divně usmívala jen

Ref.:
Dnes už vím - ona svoje věděla
Však ho to přejde žádný spěch
A že mi radost kazit nechtěla
Tak jenom nenápadně mlčela
A hladila mě po vlasech

Když jsem pak v šestý třídě Novákový Lídě
Posílal psaníčka ať ke mně domů příde
Vzkázala po Lence že když pionýr jsem
Tak táta zakázal jí se mnou chodit ven

 Ta dívka copatá mi do snů vnesla zmatek
To kvůli ní jsem tenkrát zavrh rudý šátek
Přestal jsem docházet a přestal sbírat sběr
A s Lídou do parku jsem chodil v podvečer

Ref.:
Tři týdny se mnou tuším chodila
Řek bych - dva určitě nó tři snad
Pak se mi někde s někým ztratila
No zas tak hrozně krásná nebyla
Abych se kvůli ní měl prát

Pak si mě braly stranou učitelky - soužky
Abych se vzpamatoval navštěvoval kroužky
Mně to přišlo hloupý a stal jsem se tak
Schopný Však pasivní až podprůměrný žák

Dlouho ten šátek ležel mezi prádlem v špíně
Pak jsem ho smutně vzal a složil na dno skříně
Ač trochu vybledl S ním stále vrací se
Marnivá vzpomínka na Lídu z šestý C