Bláhová, zmámená rytířem erbu s lilií,
lásku tvou skrýt mohou teď šaty,
co však za pár dní,
a hřích, ten se vymítá pranýřem,
kládou na nohou,
déšť a sníh chátra uvítá
to Kristus brečí nad ubohou,
zmáčená, ztrápená,
vyhnaná od klášterních bran,

stojíš jako puklej džbán a nebesa jsou dokořán.
Hříchem lásku zvou a plivnou, když je poprosíš,
září býk a štír, možná, že hvězd se doprosíš,
hříšnou lásku svou v horečkách stěží donosíš,
září býk a štír, vedou tě cestou do polí.

Život v ní zkamení a rosa už ji nestudí,
anděl s ní v trávě spí a sotva už ji probudí,
lásko má, místo znám, kde vyrostlo pět lilií,
nebesům moh' se rovnat svět, květy to místo zakryjí.