Měl sedmnáctou desítku
A žízeň pořád rostla
A podobal se těžítku
Jak seděl čuměl do skla
ani si nebyl ulevit
Měl s sebou asi pleny
Za celej večer neřek nic
Jen šilhal do tý pěny

Seděl jsem rovnou naproti
Už zůstali jsme sami
Jen pingl se sklem rachotí
A u baru dvě dámy
Pak najednou - Když vytáhnul
Osmnáctýho bůra
Řek: chlapče máš dvě možnosti
Bejt lustr nebo můra

Tak nevím - je to Sokrates
A nebo místní kretén
Kdyby řek třeba kurvapes
Nebo - je teplej květen
Dopil poslední sklenici
Pak vstal a říkal že de
A dal se cestou k silnici
Co ke hřbitovu vede

To jsem ho viděl naposled
Jak zmizel u hřbitova
Jen pár dní se mi vrací zpět
Ta jeho zvláštní slova
Pak zapomněl jsem jak šel čas
A utek ňákej pátek
Napad sníh přišel listopad
Kdy míval táta svátek

Tak bloumám ztichlým hřbitovem
V ruce s tím keřem růží
A najednou - no čert to vem
Všude mám husí kůži
Tam pomník stál jen spadaná
na něm ze stromů kůra
Jméno a nápis - máš dvě možnosti
bejt lustr nebo můra